EASY LIKE EASTER MORNING

Psáno při: EASY LIKE SUNDAY MORNING



Slunce je zpět. Konečně.

A přišlo a i do mýho zachumlanýho života.

Vždycky mě bavily tyhle sluncem zalitý dny, kdy si všecko jen tak řídím z postele. Je to tak snadný...
Teda abych byla konkrétní. Řídím znamená, jakože plán v mojí hlavě je jasnej. Nejasná je jen realizace.
Ale co už...
Jsou Velikonoce.
A slunce.

Z kuchyně na mě volá obrovská kobliha a hrnec narozeninovýho čaje.
Tím nešetřím. Nikdy.
Z pověrčivosti.
Nejspíš abych se těch dalších narozenin dočkala. Nebo kdyby náhodou ne.
Jinak pojídání koblih je jedna z nejspontánnějších věcí, co znám.
Fakt.

Hledání správný strany do který se poprvý zakousnout...
Prsty a bůví co všechno zapatlaný a ulepený od cukru. Rafinovaný(ho)!:-)
Marmeláda na oblečení, který si všimnete až v druhý půlce dne..
A taky nevim proč, ale vždycky se  trefim do tý suchý strany!
A taky ten adrenalin, že se určitě jednou trefim do tý správný...

Život samotnej by se skoro mohl k pojídání koblih přirovnat.
Teda v tom lepším případě.

No, ale zpět k tomu, že jsou Velikonoce.
A že jsou krásný.

I přesto jsem se letos neobtěžovala je slavit.
Proč bych měla.
Potom co poctivě na facebooku prolustruju, jak barevný má kdo vajca, všechny nádiv(k)y, kuřata a beztvaré beránky, už nemám sílu z hola na nic.
A je mi z toho na nic.

Tak slavnostně velikonočně sedím v kuchyni, ukusuju koblihu, srkám čaj a prstem si k tomu nabírám ze sklenice meruňkovou marmeládu.

Zase jsem totiž netrefila tu správnou stranu..